Ježíšmarja, já stárnu!!!

 

Někdy mezi 30-cítkou a 40-cítkou každá z nás si začíná pomalu všímat neodvratných změn ve svém vzhledu. Je mi 37 a už to začalo…

 

Vevnitř jsem pořád stejná. Akorát ten zevnějšek tak nějak začíná zlobit…

 

Tak, jak si sebe pamatuji z dětství, podobně se cítím i dneska. Občas jsem bláznivá, občas vážná. Občas si říkám, že papír na dospělost mi dali omylem:)

K tomu současně řeším velmi závažné životní problémy a mám radost, že můj život je jen v mých rukou. Díky úžasným lidem kolem mě je to cesta sebepoznání a hledání lásky k sobě a i k ostatním. 

Při tom všem ale vidím, že mé tělo už není to, co bývalo dříve.

 

 

  

Ani nejde o vrásky u očí či nějaká kila navíc. Pokožka už není tak hladká, častěji než dříve je přebarvená, podrážděná nebo přesušená. Otisky od polštáře jen tak po ránu nezmizí. Je potřeba počkat a hlavně si dát teplou sprchu:). Bříško taky neposlouchá, když do něj hučím, že už by mohlo konečně splasknout. Prostě je toho více a to ani nemluvím o pomerančové kůži na stehnech, která se ne a ne ztratit. 

Co s tím? Představte si, že ztrácet své mládí je jako ztrácet milovaného partnera. Obojí se řídí určitými pravidly. Je pět fázi rozchodu a pět stejných fází stárnutí.

 

1. fáze - popírání

V první chvíli se snažíme nevidět, že nastal nějaký problém. Jednoduše přehlížíme první náznaky unavené pleti, povislých paží a přibývajících faldíků kolem bříška. Říkáme si, že je to jen horší období, že za to může stres nebo že jsme se prostě špatně vyspaly.

Nedej bůh, když nás na to upozorní někdo jiný, třeba na třídním srazu. "Proboha, ty máš dvojitou bradu, a na střední ti to vždy tak slušelo." Za toto byste vraždila! A právem!!! 

 

2. fáze - vztek

Pak většinou přijde období zloby. Zjistíme, že všechny ty zázračné krémy, séra a masky byly na nic. Máme sto chutí reklamovat všechny předražené vymoženosti, které jsme si kdy koupily v domnění, že vyřeší za nás všechny vzhledové problémy. Říkáme si: "Jak je to možné? Kde se to tu vzalo? Ještě včera to tu nebylo! Já to nechci!".

 

 

3. fáze - smlouvání 

Až si uvědomíme, že stárnutí skutečně začalo, přijde fáze smlouvání. "No tak já začnu cvičit a budu pít hodně vody, fakt slibuji! Už žádné kafé, už nikdy nesním celou tabulku čokolády, přestanu kouřit, už žádný alkohol. Od teď už budu na své tělo hodná, a ono se to spraví, že jo???"

 

 

Snažíme se zjistit, kde byla chyba a co můžeme udělat proto, aby se náš dobrý vzhled vrátil. Slibujeme sobě, partnerovi, Bohu a všem možným bytostem, že uděláme vše, aby se stárnutí zastavilo.

V této fázi brouzdáme po internetu v naději, že najdeme nějakou zázračnou novinku plastické chirurgie, dermatologie anebo kosmetologie. Jsme ochotné udělat a zaplatit hodně, aby se vše spravilo. Ono to možná na chvíli zabere, ale čas nás stejně dohoní.

 

4. fáze - deprese

To je fáze, kdy zjistíme, že změna našeho vzhledu je jaksi neodvratná. Můžou tomu předcházet hodiny v posilovně se soukromým trenérem či mučení dietou. Zlozvyky ve stravování či zanedbávání fyzického zdraví nelze jen tak narychlo spravit. Je potřeba dlouhodobá změna a velké odhodlání. Kolem 40-cítky zjistíme, že i velké snažení nepřináší očekáváné výsledky. 

 

 

 

   To je ten moment, kdy si říkáme:

   "Já fakticky stárnu a ono se s tím nic nedá dělat. Jsem stará, jsem zničená, jsem k ničemu." 

 

   Může docházet i k velkým traumatickým zvratům.

   Pokud se nám v té době rozpadne naše manželství a, nedej bůh, v pozadí bude mladší milenka,

   je to hotové peklo. Stoji pak velké úsilí se z něj dostat. My se z něj ale dostaneme. My ženy jsme totiž velké bojovnice.

 

   Pocit ztráty a bezmoci, kdy jsme bez nálady a nemáme chuť nic dělat, pomalu, velmi pomalu přechází v akceptaci.

 

 

  

5. fáze - smíření

V určité chvíli pochopíme, že ono je to tak správně, že stárnutí prostě patří k životu.

Každá vráska nám připomíná, čím jsme si prošly a že ty nejhorší životní zkušenosti nám přinesly nejvíce dobrého.

Jakmile se s naším zevnějškem smíříme, bude snazší se těšit tím, co máme.

Nebudeme řešit malichernosti a přeorientujeme se na to důležité: rodinu, partnera, cestování nebo i sebe samu, ale už bez toho tlaku, že musím a že bez toho jsem strašná a nepřijatelná. Budeme si svoji krásu užívat.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Každá z nás má jiný příběh, proto taky scénář stárnutí je pokaždé trochu jiný.

Můžeme prožívat etapy v jiném pořadí, či některé fáze neprožít vůbec. Každá fáze může trvat jinak dlouho.


Důležité je nepotlačovat negativní emoce a netvářit se, že se s námi nic neděje.
Je dobré vědět, že tyto stádia zažíváme všechny. Po těch nejhorších chvilkách se to ale vždy zlepší.


Jak říká moje máma, když se mi hroutí svět: "Ono to pomine".

 

Nalézt svoji přirozenou krásu není ku podivu tak jednoduché. Je potřeba vynechat trendy v módě či líčení a zaměřit se na hloubku. Na to, co nám přináší radost ze sebe a dodává jiskru v oku.

Tu jiskru můžete vidět ve fotogalerii klientek studia ProBeauty. Specializujeme se pouze na proměny vizáže.

Pomáháme ženám, jako jste Vy, najít znova pocit, že jste dokonalá taková, jaká jste.

 

Autorka: Monika Romanowska

 

 

Přidat komentář